Week 34
(27. srpen, pondělí)
Dlouho zamýšlený (rozuměj několikrát odložený) záměr jít fotit do rozpadlých budov s Vojtou. Přestože píšu dlouhodobě, tak jsme samozřejmě neměli nic připraveno. Se slečnami jsme se domluvili na sobotu 13:00. Vojta dorazil z Budějovic již ráno, a tak jsme se dopoledne, raději bez foťáků, vypravili prozkoumat terén.
Po chvíli obcházení rozsáhlého objektu, jsme konečně našli „díru v plotě“, no doslova tam ten plot asi na 50 metrech chyběl. Vyrazili jsme dovnitř, do zčásti stále využívaných skladů s pocitem správných průzkumníků. Mířili jsme směrem k rozpadlé budově Pragovky, když tu asi 10 metrů od nás, psí štěkot! Krve by se v nás nedořezal! Naštěstí to byli jen pitbulové v klecích. Za šíleného štěkotu jsme se vydali dále a bez problémů prozkoumali budovu. S klidným svědomím, že žádné „pochybné“ existence se v budově nevyskytují, jsme se vydali pro vybavení a slečny. Po jedné hodině jsme se tedy vydali v plné polní a se slečnami (Káťa, Marci, Jája, Marťa), ale podařilo se nám dojít pouze k psům. Protože při jejich štěkání vyšel pán a nekompromisně nás vykázal ze „soukromého pozemku“. Zbývala jediná alternativa – Kolbenka, která je však oplocená se vstupem přes vrátnici.
Došli jsme tedy na vrátnici, kde se nám podařilo přesvědčit starší vrátnou, ať nás pustí. Bohužel se nějak nenaplnila její slova o volném přístupu do rozpadlé budovy, a tak jsme dovnitř museli lézt rozbitým oknem. Tím však naše peripetie neskončily. Po přibližně hodině focení nás překvapil Ukrajinec na kole s tím, že je to stavba a kdo že nás vůbec pustil?! Řekl nám, ať okamžitě zmizíme, nasedl na kolo, popojel asi 5 metrů a zastavil. Podíval se na Marcelu, která byla zrovna ve spodním prádle, a prohlásil: „kdyby něco, tak vám to povolili chlapi od bagrů“ a zmizel. Při odchodu měla paní vrátná nějaké lidi na vrátnici, tak doufáme, že to nebyli šéfové.
