(21. květen, pondělí)
Bohužel překlápěcí hodiny – symbol železničních stanic, zmizel při rekonstrukci nádraží. Já se ale nechtěl vzdát a pěkně se sešlo, že jsem zrovna navštívil Kysselku, který podobné hodiny vlastní. V rámci návštěvy jsem si tedy vypůjčil hodiny, postavil je na schody a přibližně deset minut fotil. Nejlépe vyšel čas 6:06.
(14. květen, pondělí)
Hlavní nádraží, nejdůležitější železniční stavba v ČR. Ulice Španělská, kde je krásný výhled nejen na nádraží, ale i na Hrad a další památky Prahy. To, co jsem měl původně za klidnou ulici nad nádražím, se vyklubalo v pěkně rušnou třídu. S Káťou jsme nafotili několik fotek, ale na poněkud odvážnější, aby korespondovaly s předchozí fotkou, díky všudypřítomným čumilům (včetně policie) nedošlo. 🙂
(6. květen, neděle)
Ve středu, 2. května, úspěšně odevzdaná diplomová práce, přestože byla tištěná brzy ráno v Benešově u Marka v TM Studio a přivezená sestrou ráno do Prahy. Ještě jednou obrovské díky všem zainteresovaným. Poté již dostatek klidu pro fotku 18. týdne, kdy jsem v sobotu dojel pro auto do Benešova, vyzvedl tajemnou modelku, která zůstane v utajení ;), a poté zamířil na Posázavský Pacifik pro nafocení odvážné tunelové fotografie. Bylo poměrně chladno a jemně mrholilo, děkuji ještě jednou modelce za ochotu a odvahu. A poznámka, řídit se jízdním řádem Českých drah je fakt „vo hubu“. 😀
(30. duben, pondělí)
Dva dny do odevzdání, totální schíza a stres! Nouzovka na Střížkově, co nejmíň času nad fotkou a zpátky k počítači. Hektolitry Redbullu, Monsteru (jedině žlutého!) a téměř kompletně bezesné noci! Tento týden jsem si vzal dovolenou, abych to vůbec stihl.
(22. duben, neděle)
Toto období projektu bylo extrémně těžké. Na neděli 22. bylo naplánováno mít v podstatě již diplomku napsanou a jít v úterý (24.) na závěrečnou konzultaci. Samozřejmě jsem byl ve skluzu a potil krev. Spojitost s hvězdičkami tedy byla plánovaná jako jednoduchá věc, která nezabere víc jak půl hodiny před barákem, a pak zpátky psát. Samozřejmě, že to byla skoro hodina…
(15. duben, neděle)
Předposlední ze série „dlouhodobě“ promyšlených spojitostí. Lenku jsem poznal při focení plakátu pro VŠE fest. Její tetování na noze „Life must go on“ mě velice nadchlo a jevilo se jako skvělá spojitost, když se ale pak pochlubila, že má i hvězdičky, bylo rozhodnuto a spojitost na předchozí i následující fotku byla jasná. A začalo jít do tuhého, termín odevzdání diplomky se blížil 2. května!
(1. dubna, neděle)
Žádný apríl, ale chladnokrevně promyšlená spojitost, série 4 fotek – asi můj největší výkon v projektu. S Vojtou (z projektu 366) jsme byli na vzájemném pózování domluveni, a proto na minulé fotce podstrčený fotoaparát byl spojitostí pro možné vyniknutí Vojty. Nejen z důvodu jeho koníčku ve wildlife fotografii, ale i kvůli spojitosti na další týden jsem musel fotit nějakého opeřence. S labutěmi na Vltavě by byl problém – malé a nevyzpytatelné. Právě probíhající Matějská a vždy přítomná atrakce skýtala jednoznačně zajímavý nápad s trochou recese. Podvečerní focení, po práci v mrazivém počasí se stalo poměrně dobrodružným, zvláště když nám začali, značně alkoholem podroušení, kolotočáři vyhrožovat, co tam fotíme – podotýkám, že stále bylo otevřeno pro veřejnost. Takže jsem se rozhodl, že na Matějskou jen v hlavní časy, kdy jsou aspoň relativně střízliví. 🙂
(26. březen, pondělí)
První „peklo“ ve spojitosti. Proč vlastně získala mafie v 20. letech takovou moc a Al Capone se stal pojmem? Pomohla jim k tomu ve velké míře prohibice, která se za lahví mléka schovávala na této fotografii s Míšou. K dlouhé diskuzi přišel Filip a rozstřelil znaleckým okem tuto záhadu. A vůbec jsem v tu chvíli netušil, o jak aktuální téma se za cca půl roku bude jednat. 🙂
(18. března, neděle)
Klobouk, co jiného na téma s kloboukem než mafie! S Petrem jsem byl domluvený již dlouho a mafián se mu líbil, aby se mu to líbilo ještě více, potřeboval dámskou společnost. O tu se postarala Lucka s Terkou v „lehkém“ stylu. Pro lepší autentičnost jsem zakoupil červené boa, které ale tak ukrutně pouštělo umělé peří, že jsem i po týdnu intenzivního luxování chodil stále do práce s drobnými peříčky. 😀
(11. březen, neděle)
Jája se mi s tetováním pochlubila již dříve a byli jsme domluvení – proto opeřenec na minulé fotce a „křídla“ jako spojitost. Ano, labuť na Matějské právě křídla neměla. 😉 Povedené tetování a pohodové – první trochu odvážnější – focení.
