(8. říjen, pondělí)
Po manželské fotce musely následovat prstýnky. Prstýnky se sice lesknou o dost méně, než jsem předpokládal, ale po nafocení asi 600 fotek jsem se rozhodl, že už nějakou vyberu. Následná retuš také chvilku zabrala, prostě s vodou to není žádná sranda.
(30. září, neděle)
Závěrečné vysvětlení situace. Netřeba více rozebírat, prostě přistiženi. Asi plánovačně nejsložitější tři týdny projektu, kdy jsem musel synchronizovat možný čas na focení 4 lidí. Dalším problémem bylo sehnat chlapce a slečnu (dobře spíše tu slečnu), aby alespoň kvůli fotografii vlezla do jedné postele polooblečená s cizím chlapcem. Děkuji tedy Katce, Adamovi i Štěpánovi za „opravdový“ příběh v projektu.
(24. září, pondělí)
Jak Adam přišel k rozbitému nosu? Rozbil mu ho boxer Štěpán! Vhodná tělocvična s ringem byla rekonstruována a žádnou další jsme nenašli. Málokdo však ví, že v naší oblíbené hospodě jménem Krákora mají tajnou místnost –„za skříní“. Ta je sice na webu vedena jako salonek, ale je to spíše tělocvična s boxovacím pytlem! Díky dobrým vztahům s majitelem jsem získal asi 20 minut mezi tréninky, kdy jsme to ve spěchu stihli.
(16. září, neděle)
Počátek série, která jediná dostala výjimku s neopakováním se osob na fotografiích. Spojitost vychází z praktické zkušenosti, že se každý z nás někdy píchnul růží a když neusnul, tak alespoň kapka se ukázala. Kde jinde fotit zmláceného týpka (Adam) než v nehostinném podchodu. Umělá krev z kapslí byla nanášena brčkem fungujícím jako kapátko. A ne, vůbec jsme při tom nevypadali jako feťáci! 🙂
(9. září, neděle)
Na krajce jsou vždycky kytičky a růže je jedna z nejkrásnějších, hlavně má trny, takže spojitost na další fotku. Fotili jsme s Ančou při krásném zapadajícím slunci v růžových zahradách na Petříně. Slečna se sice trochu styděla a bála běhat po trávníku při takovém množství „čumilů“, ale nakonec se odvážila a vznikla tato fotografie.
(2. září, neděle)
Krajková spojitost mě napadla na základě přání Lenky, která chtěla nalíčit krajku na tělo. Proto jsem si připravil půdu minulou fotografií na tuto pěknou spojitost. Jako šablona pro krajku posloužila záclona, přes kterou se nanášela barva. Bylo třeba jí držet pořádně napnutou a samotné nanášení krajky zabralo skoro 20 minut. Modelem nám seděla a stála Julča. Bylo fajn fotit také někoho, koho neznám. 😉
(27. srpen, pondělí)
Dlouho zamýšlený (rozuměj několikrát odložený) záměr jít fotit do rozpadlých budov s Vojtou. Přestože píšu dlouhodobě, tak jsme samozřejmě neměli nic připraveno. Se slečnami jsme se domluvili na sobotu 13:00. Vojta dorazil z Budějovic již ráno, a tak jsme se dopoledne, raději bez foťáků, vypravili prozkoumat terén.
Po chvíli obcházení rozsáhlého objektu, jsme konečně našli „díru v plotě“, no doslova tam ten plot asi na 50 metrech chyběl. Vyrazili jsme dovnitř, do zčásti stále využívaných skladů s pocitem správných průzkumníků. Mířili jsme směrem k rozpadlé budově Pragovky, když tu asi 10 metrů od nás, psí štěkot! Krve by se v nás nedořezal! Naštěstí to byli jen pitbulové v klecích. Za šíleného štěkotu jsme se vydali dále a bez problémů prozkoumali budovu. S klidným svědomím, že žádné „pochybné“ existence se v budově nevyskytují, jsme se vydali pro vybavení a slečny. Po jedné hodině jsme se tedy vydali v plné polní a se slečnami (Káťa, Marci, Jája, Marťa), ale podařilo se nám dojít pouze k psům. Protože při jejich štěkání vyšel pán a nekompromisně nás vykázal ze „soukromého pozemku“. Zbývala jediná alternativa – Kolbenka, která je však oplocená se vstupem přes vrátnici.
Došli jsme tedy na vrátnici, kde se nám podařilo přesvědčit starší vrátnou, ať nás pustí. Bohužel se nějak nenaplnila její slova o volném přístupu do rozpadlé budovy, a tak jsme dovnitř museli lézt rozbitým oknem. Tím však naše peripetie neskončily. Po přibližně hodině focení nás překvapil Ukrajinec na kole s tím, že je to stavba a kdo že nás vůbec pustil?! Řekl nám, ať okamžitě zmizíme, nasedl na kolo, popojel asi 5 metrů a zastavil. Podíval se na Marcelu, která byla zrovna ve spodním prádle, a prohlásil: „kdyby něco, tak vám to povolili chlapi od bagrů“ a zmizel. Při odchodu měla paní vrátná nějaké lidi na vrátnici, tak doufáme, že to nebyli šéfové.
(20. srpen, pondělí)
Velice lehká spojitost, která byla doplněna kvízem o umístění této „budovy“. Jedná se v podstatě již jen o obvodovou zeď budovy bývalé tiskárny v Opletalově ulici. „Kostka ledu“ byla organizovaná akce – multimediální hudební taneční divadelní
výtvarně-literární performance v pojetí účastníků a návštěvníků, která proběhla 12. – 14. května 2000, tou dobou již opuštěných prostorů.
(12. srpen, neděle)
Letní vedro – to se poté hodí led téměř do každého drinku. Ledová pyramida držela poměrně dlouho a netála tak rychle, jak jsem se obával. Naštěstí, protože nastavit blesk tak, aby neosvětloval pozadí, byl nastavený ve správném úhlu a ještě správně blýskal přes červený a modrý gelový filtr, nebyla žádná sranda a stejně je modré víc než červené. 🙂
(6. srpen, pondělí)
V týdnu Sázavafest a nebyl tedy čas vytvořit nějakou promyšlenou fotografii. Takže spojitost luxusního, mého oblíbeného kubánského rumu s námořníky a potažmo i velkou party na Sázavafestu nakonec přišla vhod.
