(29. říjen, pondělí)
„Použité léčivo vracejte do lékárny“, nebo z něj udělejte sbírku alias „ kousek umění od našeho tatíka“. Místo rybičky plné akvárko prošlých léků, ano i to je u nás možné. Ještě není zcela plné, takže přijímáme jakékoli – hlavně pěkně barvené – léky. Nebojte, žádné děti v rodině nemáme a i tak je toto dílo umístěno na nejvyšší poličce.
(21. říjen, neděle)
Stále si lámete hlavu, co že jsou ty ruce na předchozí fotce? Nebudu Vás déle napínat, jsou to „kopyta“ na rukavice. Tedy formy, na kterých se šily rukavice. Zajímavostí je, že přestože si rukou na minulé fotce okamžitě všimla Lea, spojitost s rukavicemi dlouho nikoho nenapadla. Gumové rukavice se samozřejmě nešijí, ale když se řeknou rukavice, vidím už od dětství tyhle gumové lékařské a abych byl ještě přesnější, tak nafouklé nebo napuštěné asi tak 25 litry vody. To by ale na fotku nebylo vhodné a nemohl jsem v projektu zapomenout i na svoji sestřičku – aktuálně medičku. Zbylo trochu krve, takže jsme ji dali do injekční stříkačky a fotili jsme. Ze všech těch milionů usměvavých fotek však vyčnívala jedna! Na slova „udělej šílenej výraz“ hodila tento neodolatelný pohled a bylo jasno! Dle některých jasný Dexter. 🙂
(15. říjen, pondělí)
Jedna decentní aktová. Dřevěné ruce na fotce jsem našel na chatě na půdě a po důkladném omytí bylo jen otázkou času, než je využiju na nějaké focení. Ještě s nimi několik nápadů mám, takže je pravděpodobně nevidíte naposledy.
(8. říjen, pondělí)
Po manželské fotce musely následovat prstýnky. Prstýnky se sice lesknou o dost méně, než jsem předpokládal, ale po nafocení asi 600 fotek jsem se rozhodl, že už nějakou vyberu. Následná retuš také chvilku zabrala, prostě s vodou to není žádná sranda.
